Krátký historický přehled - Velký švýcarský salašnický pes
Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední
Evropě značně rozšířeni. Často byli označováni jako řezničtí psi, byli to silní, tříbarevní, ale také černí
s červenohnědými odznaky nebo žlutočerní psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a
sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu.
U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce
1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako krátkosrstí bernští salašničtí psi
prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se
rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal
v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé.
Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno
a poprvé zapsáni v roce 1909 jako Velký švýcarský salašnický pes do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy.
V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil
prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen Klub
velkých švýcarských salašnických psů, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta
zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny.
Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene.
Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří
byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. světové války. Zde byli používáni k tahu a také
k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu. Pracovní využití velkého švýcarského
salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100
štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. Dnes je toto plemeno chováno i
v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn
především jako pes vhodný pro rodinu. (Pozn. překladatele: V německém originálním standardu použité označení
Familienhund nelze jedním slovem přeložit, neboť toto označení je široký pojem vyjadřující psa oddaného celé
rodině, dobrého hlídače a psa, který také nevyžaduje speciální péči a úpravu).
Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých
zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech a speciálně v USA.